Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoční českolipsko 2011

25. 4. 2011

 

Velikonoční českolipsko 2011

21.- 23. 4. 2011

Ve čtvrtek 21.4.2011 ráno, před sedmou hodinou jsme se sešli na zastávce v počtu pěti, což byl úspěch na to, že měla 2/3 oddílu neodkladné návštěvy příbuzných až na Slovensku a jiné oslavy.  Licho i plánovala čarodejnici,na kterou musí jít již o týden dřív.

Účast:: Joe , Rampouch , Modrá Liška , Pů - Daniela a Kíďa - Kryštof.  Vyprovázeli nás rodiče,příbuzní a přátelé.  Za dvě a čtvrt hodiny jsme byli v České Lípě. První dva kilometry s batohy prověřili zdatnost nováčků a zničeni jsme došli do Dubice, do domečku asociace TOM. Seznámili jsme se s postelemi a hlavně vybalili batohy. S prázdnými jsme vyrazili na výlet do pověstného údolí Pekla.  Všechnu limonádu jsme již vypili a tak jsme byli rádi, že jsme našli upravený pramen. Občerstveni jsme se pustili do zdolávání skalních stupňů starého lomu. Posvačili jsme na loučce, kde vzniká hřbitůvek pejsků a už tam jsou tři hrobečky. Zajímavý postřeh měl Rampouch, když zahlédl ještěrku přeběhnout přes cestu. hned se po ní sháněl, dokonce i podrážky bot kontroloval, ale ještěrka nikde.

Dno údolí na jaře vyplňuje sta tisíce bledulí, ale letos jsou Velikonoce později a tak už jsou odkvetlé. Zato podemleté skály a tiše plynoucí voda Robečského potoka, spolu s romantickou cestou, nás uchvátily.     Seznamovali jsme nováčky s tradičními hrami za pochodu, jako Kanec,  Kamzík a schováme se na pět.....

Před Karbou nás žíznivé, zlákal nový kiosek vysoko nad údolím.  Někdo si dal limonádu a jiný jen razítko do notesu.  Vyfotili jsme se s pozadím unikátního mostu nad údolím a vystoupili na rovinu nad údolím. Hned se k nám hnalo stádo koz, které se zastavili až u nás těsně před oplůtkem.

Na nádraží Zahrádky, loni vyhodnocené jako nejupravenější v republice, jsme si vypůjčili nádražácké čepice a fotili se s nimi.

Jen jedna byla stanice do České Lípy a hned jsme nakoupili v levné prodejně zásoby téměř na celý pobyt.

V dubickém Domečku se Rampouch s Liškou vrhli na vaření a vymysleli si kuře na paprice s těstovinami. Telefonní spojení s mamkou v dalekém Tanvaldě fungovalo a tak díky jejím radám nachystali dobrou večeři.  Jen té omáčky, byla jedna lžíce na porci a suché maso s těstovinami jsme pak zapíjeli vodou.  Po večeři jsme se vydali k rybníku s koupalištěm s tím, že jej obejdeme. Když jsme viděli jak je veliký, tak jsme to vzdali a počkali až slunce zapadne. Trochu jsme zatopili a zatáhli závěsy.   Spalo se nám pak moc dobře.


 

Páteční ráno 22.4. ano je Velký pátek a to se prý otevírají poklady.

My jen otevřeli oči a hurá na rozcvičku. Nešli jsme mc daleko, jen před domek na dvůr. Běželo se jen stodvacet metrů a pak mytí.

Bohatýrská snídaně, smažený chléb ve vajíčku s hořčicí a kečupem. Čaje do sytosti a vyrážíme k autobusu, Máme totiž namířeno k hradu Sloup.

Pohodlně jsme se dostali na křižovatku a Joe chtěl pořád vidět nový Herberk Asociace TOM. Bylo to až za hasičárnou a nás zlákal k prohlídce zámecký park. Měli zde dokonce popis všech zajímavostí i podrobnosti o sochách z řecké mythologie.

Potom jdeme do údolí k potoku a pokoušíme se obejmout kmen lípy. Je nás na ní málo, chybí nám půl metru. Zato u potoka objevujeme studánku a pramen tryskající z trubky. Dopíjíme a doplňujeme si vodu. Bude parný den.

Stoupáme borovým lesem k Samuelově jeskyni a zde svačíme.

Zde brousil své čočky Samuel Görner. Původně to byl zahradník a potom optik. Hlavně však vedl zbožný život poustevníka. Zde žil 17 let až do roku 1735. Ve skále má vytesanou velikou místnost s dvěma protilehlými okny.

Vstupuje se tam předsíní a vysokým vchodem se stupni.

Vylezli jsme si na vyhlídku opatřenou zábradlím a tesanými schody. Odtud jsme si všimli, nové rozhledny v místech vyhořelé hospody „Na Stráži“.

Tak to jdeme i tam, co když bude otevřená. Nebyla a je zde čilý stavební ruch. Dělníci však jméno nové rozhledny neznají, Mají moc práce s krovy na novou hospodu.

Jdeme tedy dolů k lesnímu divadlu. Tady jsme si chtěli dát svačinu a odpočinek, ale cožpak to šlo, když bylo kolem tolika průlezek tunely, věžiček a schodišť. Tak si odpočinul jen Joe.

Konečně jsme sešli až k hradu, ale ač bylo dole několik stánků se suvenýry, hrad byl zavřený. Nahoře sice chodili lidé, ale zamknuli za sebou dveře. Nezbylo nám nic jiného než si hrad obejít spodem. Je opravdu nedobytný. Zamířili jsme k cikánské jeskyni, Zde v minulosti tábořili kočovní cikáni. Vystoupali jsme na silnici k autobusové zastávce, ale spoj nám zrovna odjel. Další až za hodinu a půl. Zachránila nás hospoda u sedmi trpaslíků a zmrzlina.

Odpočinuli jsme si a dostali chuť, jít dál pěšky na blízký Špičák. Vedení se ujal Rampouch. S mapou v ruce nás vedl přes Pihel pod kopec. Značení však zde bylo pozměněno a dovedlo nás k motorestu u zlatého buřta. Tak jsme doplnili vodu a hledali cestu k vrcholu.

Rozhledna s navěšeným anténním systémem je obehnána plotem a tak pro veřejnost nepřístupná. Sestup byl horší než výstup, ale vyběhli jsme z lesa nad kauflandy, což jsme zrovna potřebovali. Došel nám totiž chleba a pití. Přes město až k domečku jsme jeli městskou dopravou.

Dnes vařili nejmladší a Joe jim pomahal. K večeři byl jednoduchý buřtguláš a bylo ho dost!

Zahráli jsme si 5x na medvěda ve srubu a šli brzy spát.

V sobotu 23.4. ráno jsme balili věci na místo rozcvičky. Snídali jsme včerejší guláš a Rampouchovy kuličky v mléce. Do města jsme šli pěšky, abychom si jej lépe prohlédli. Na náměstí jsme navštívili infocentrum a dozvěděli se mnoho užitečných věcí. Mimo jiné i to, že za deset minut začíná prohlídka vodního hradu Lipí a pak, že tam bude i velikonoční jarmark a pašijové hry.

Spěchali jsme tam hlava nehlava a přišli včas. Jen z druhé strany. Zde jsme se dozvěděli, že dnes prohlídka nebude a chystala se tam velikonoční pohádka. Nasvačili jsme se a napili v klidu jarmareční vřavy. Pak přijel komediantský vůz a potulní zpěváci. Z vozu vyskočila slepice a tvrdila, že to dvoumetrové vejce je její. Náhle se z něj vyklubal zajíc a začala taškařice, provázená hudbou a zpěvy. Slípka loudila po lidech krmení pro své veliké dítě-zajíce. Joe jí nabídl instantní kuřecí polévku a tak o ní přišel. Diváci byli vtaženy do děje jen Zálesáci se styděli a nechtěli jít ani vybarvovat předkreslená vejce. Jen Kíťa šel za slepicí a žádal zpět tu instantní polévku. Byl úspěšný a Joe měl oběd.

Šli jsme tedy k autobusu a jeli do domečku. Uvařili jsme si polévku a snědli ji s chlebem. Než jsme sbalili, uklidili a ustlali, ujel nám autobus. Šli jsme tedy opět pěšky k nádraží.

V parku jsme si dali odpočinek a zahráli hru a několik soutěží. Zabrali jsme se do nich tak, že jsme k vlaku museli pospíchat a to jsme ještě neměli jízdenku.

Teprve ve vlaku jsme dojídali zásoby a dokončovali oběd.

V Tanvaldě v 15:33 h. nás čekali rodiče, tak jak bylo domluveno.

Nachodili jsme za ty tři dny 34 km a utratili...Každý dal 400,- kč

 

5x jízdné do České Lípy 266,-

Vlak Zahrádky – Č. Lípa 30,-

MHD 2x 54,- 108,-

5x autobus do Sloupu 54,-

5x vlak do Tanvaldu 266,-

Jízdné celkem 724,-

Jídlo, pití a pamlsky 1306,-

Dohromady utraceno 2030,- :5 = 406,- Vyrovnáno doplatkem

Rampouch si nesl tolik jídla, že uživil i Toníka – Modrou Lišku

Poslední polévky k obědu za 11,- kčjsme si koupili jen zbylí tři.

 

Modrá Liška dluží Joeovi 24,- kč