Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoce na srubu Psí zub

 

Velikonoce ve srubu „Psí zub“, nad řekou Sázavou

Již dlouho jsme se chystali na pověstný srub pod Medníkem a tyto velikonoce nám to vyšlo. Počáteční nadšení bylo veliké, ale když se naši Zálesáci, závislí na elektřině dozvěděli, že tam žádná není, couvli.

S pochopením jsem vracel peníze těm, kteří mysleli, že v záloze 500,- kč je i jízdné. (Poloviční, zpáteční = 218,-)

A to ještě v den odjezdu ve čtvrtek, nepřišel Bumlásek, který onemocněl. Abychom nejeli a výpravu zrušili nepřipadalo v úvahu, protože storno poplatek za objednaný srub by byl skoro stejný, jako kdybychom jej využili.

V Petrově již dávno nefunguje nádražní domek, ale vlak tam zastavuje. Na druhé zastávce naučné stezky odpočíváme před úsekem čtyř kilometů Posázavské stezky.

Srub nás nezklamal. Pozotvírali jsme okenice a rozdělili si ložnice.

Po malé svačině, vyrážíme přes Klimentovu a Raisovu vyhlídku do Třebsína. Přesto, že mrholí jdeme na vrchol Medníka. Zapsali jsme se na poslední volné místečko, kdesi uprostřed vrcholové knihy.

Sestupujeme pozorně, hledajíce vzácný a chráněný Kandík, který dal název Psí zub našemu srubu. Tam jsme jej, asi dvacet metrů od chaty také našli. Protože všichni měli ještě z domova zásoby jídla a Míla nám vyvářel polévku s kostí, bylo o večeři postaráno. Nejmenší kluci se zamkli ve své ložničce a nechtěli se zúčastnit večerních her.

Ranní snídani jsme měli opět ze zásob dovezených z domova a na cestu jsme si vzal svačinu. Chceme totiž dnes dojít až do Žampachu.

Skoro se nám to povedlo, nebýt po cestě tolik zajímavostí.

Viděli jsme Datla, Mloka skvrnitého, Jedle a spoustu kytiček, jejichž názvy si nikdo neuměl zapamatovat. Snad si hoši alespoň zapamatovali, že se neodhazují v přírodě papírky ani od bonbonů a co to je přírodní rezervace. Vraceli jsme se přes Třebsín, kde měli kluci slíbenou kofolu v hospodě, najdou-li ji. Našli jinou, neboť se se svým orientačním nesmyslem vrátili dva kilometry zpět do Rakous a tam si koupili utopence. Sešli jsme se až u srubu. Výborné rizoto k večeři kluci nejedli, protože se najedli utopence a ještě prý mají řízky. Opět se zamkli v ložnici a dnes v pátek usnuli už v sedm hodin. Pak spali dvanáct hodin.

Sobotní ráno nás přivítalo jasnou oblohou a zpěvem ptáků. Jdeme se podívat na meandry Vltavy a staré trampské osady.

Trasu vedou kluci aby se naučili chodit podle turistických značek. Dobře nás dovedli na Smetanovu vyhlídku a potom i kolem chat osady „Proudy“ na vyhlídku „Máj“ nad Teletínem. To se nám už obloha zatáhla a ochladilo se. Museli jsme se zastavit v Třebsíně na čaj.

U srubu kluci připravovali dřevo na večerní ohníček, čehož využil Joe a znemožnil klukům, aby zase na noc zamkli ložnici. Protože jsme se u ohníčku zamazali, šli jsme se s umyvadly umýt k potůčku. To bylo nářků! Ale Joe byl neúprosný a chtěl aby si umyli i nohy.

Při uložení k spánku jsme zjistili, že kluci ty dva dny chodili venku v blátě a dešti v tom čem spali, včetně ponožek. V jejich uklizeném pokoji, sami nemohli nic najít. Bylo teplo od kamen a tak si zalezli do spacáků jen tak. Stejně jsou na čistírnu. Večer začal poletovat sníh, ale ve srubu máme teplo.

Ráno jsme při úklidu našli mnoho lichých ponožek, trička asi cizá, tašku řízků a chlebů. Kdybychom o tom nemluvili! Nemuseli jsme kupovat drahý.

V pohodě jsme došli na nedělní vlak a v Tanvaldě jsme za čtyři hodiny. Rodiče nás už očekávají od 16 ti hodin.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář