Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letní slunovrat.

Léto jsme šli přivítat do jizerských hor.

V pátek odpoledne jsme jeli vlakem až do Harrachova. Ač byly koleje nataženy, dál to nešlo. Šli jsme tedy po stopách průzkumné drezíny dál pěšky. Hranici do Polska jsme prošli bez problémů a naše první zastávka na odpočinek byla na bývalém nádraží Nový Svět. Zakousli jsme si sušenku a na další zátah došli až na Dzial Izerský. Odtud to bylo s kopce do Orle jen 20 minut, dle údajů na rozcestníku. Stihli jsme to dřív. Ze všech pamětihodností této samoty kluky zaujal jen pes Míša. Je velmi přítulný a kdokoliv jej podrbe, s ním jde kamkoliv.

Doprovodil nás ke skále Granicznik, kterou loni opatřili  zajištěním ocelovými lany, jako jsou železné cesty v Alpách, "Via ferraty." Pochopitelně jsme si museli vylézt na vrchol. Nádherná podívaná na Bukovec, údolí Jizery, soutok s Jizerkou a  Kapradník i Hromovku se Štěpánkou. Sešli jsme dolů na hraniční přechod zpět do Čech a Míša stále s námi. Marně jsme mu domlouvali a brzy asi litoval. Dali jsme se totiž proti proudu pohraniční řeky a příštím průsekem na panelovou cestu, která nás dovedla k rozvalinám Hojerova domu, nad močály velké jizerské louky.  Odtud již pes Míša zpět netrefil a tak s námi zůstal celou noc.  Dobrý hlídač. Noc byla klidná a teplá. Jen večer, do tmy a ráno do slunečních paprsků bodal obtížný hmyz a byl všude. Dopoledne od 10 ti hodin byla na Jizerce brigáda.  Přišli jsme právě včas i se psem Míšou. Protože jsme si jej přestali všímat a zahájili senoseč kolem školy, přidal se k jiným turistům, kteří šli do Orle.  Takhle to prý provádí často, ale jistě ještě nepřenocoval na Hojeru. Posekali jsme a uklidili trávu a mohli jsme si postavit své stany. Po obědě, ještě kluci navozili dřevo na večerní oheň.  Chystali jsme totiž první muzejní noc na Jizerce spojenou s lampionovým průvodem.  Zbýval nám ještě čas, a tak jsme se vydali na vrchol, dominanty Jizerky, Bukovec.  Zjistili jsme, že by byla zapotřebí  vyměnit salát vrcholové knihy.

K MUZEJNÍ NOCI se přidali i bunkrologové a od půl osmé do půlnoci prováděli s odborným  výkladem na Václavíkově Studánce v řopíku A-180 lomený, pod silnicí. Do tohoto bunkru nastěhovali střeleckou lavici, lafetu pro hlavní zbraň, kulomet, petrolejku a další vybavení.  Jsou to neuvěřitelní nadšenci.

Zpět na Jizerku jsme spěchali v posíleném počtu o další tři Zálesáky. A tak nás na muzejní noc bylo osm : House, Viky, Žralok, Woody, Rampouch, Svišť, Rambo a Joe.  Přišli jsme včas.  Ve 21 hodin vycházel lampionový průvod od školy, vedený pohádkovými bytostmi a strašidly.  Za všeobecného veselí, přešli opravený betonový most a od "dvojky"po panelce kolem Pily zpět.   Mlha, kterou vykouzlil vodník s vílou, stoupala a kdyby nebyl za školou zapálen oheň, ani bychom netrefili.