Jdi na obsah Jdi na menu
 


Táboření na Vošmendě a Tomce 2011

 

Táboření Zálesáků na Vošmendě 7. - 10.8.2011

Všechno začalo nabídkou tábořiště u potoka Vošmendy,

mezi Bozkovem a Roztoky u Semil. Bývalí Junáci z

Modré hvězdy, tohle místo objevili již dávno a v roce

1988 zde měli svůj první tábor. Zamilovali si toto místo a

Vošmenda se stala legendou, kam se vždy rádi vraceli.

Dokonce, když se vyskytly problémy s pronájmem

pozemků a organizace Junák neměla peníze na

odkoupení, vše vyřešila Dáša Z. A nyní poskytuje

tábořiště oddílům a i jiným známým.

Využili jsme že je tábořiště od neděle do středy volné a

vydali se na něj.

Sešli jsme se v neděli v klubovně Zálesáků k upřesnění,

kolik nás vlastně pojede, sestavení jídelníčku, služeb a co ještě sebou.

V pondělí 8.8.2011 jsme se sešli v 8 hodin na nádraží v

dešti naložili velké batohy do auta našeho člena Míly B.

Předali jsme mu seznam surovin, které má nakoupit a v

poledne za námi přivézt.

Účastníci: JOE ------- Náčelník a vedoucí ---- 67let

Šimon Synovec, Bumlásek. Náš nejmladší táborník. 8let

Toník Wagner, Modrá Liška. Již 3x se zůčastnil našich

táborů11let

Matej Andar, Rampouch. Mnohaletý člen TOM Zálesák

12let

Vašek Kočí, Havran. Také bývalý člen, který se

odstěhoval. 12let

Milan Stříbrný Milhaus. Obětavý, snad budoucí člen. 12let

Děvčata, po onemocnění jejich tahouna „Licho“, přislíbila

účast na našem táboření,až v jeho druhé části u Tomky.

Vlak nás dopravil do Jesenného a stále pršelo. Šli jsme

tedy v pláštěnkách po silnici vzhůru, ale u posledních

stavení Bohuňovska se dalo do takového lijáku, že jsme

se museli schovat k cizím lidem pod střechu. Jistě by nás

nevyhodili a doma byl jen pes.

Jesenným jsme prošli již bez deště, ale raději po silnici,

abychom si nezmáčeli boty. Došli jsme na hřeben,

oddělující Jesenný od Roztok a po cyklostezce 4173

jdeme směr Bozkov.

Na tábořišti nás již čekal náš zakládající člen Jety, který

nyní žije jen skautingem. Dokonce pro nás navařil čaj na

táborových kamnech.

Nejprve si dvojice zabrala jeden z indiánských stanů, ve

kterých měli strávit dvě noci. Potom následovala prohlídka

celého tábořiště a hlavně jídelního stanu. Vše předčilo

naše očekávání. Báječná umývárna u meandrujícího

čistého potůčku, dokonce i indiánskou saunu jsme si mohli

roztopit.

V domluvený čas jsme šli naproti autu, abychom odnesli

své i společné věci, včetně zásob.

Služba, které jsme si rozdělili už včera, začala vařit a

první den to byl špenát s bramborovým knedlíkem.

Úkolu se zhostili dobře.

Bumlásek našel ve stanu model lodi a tak jsme vyhlásili

závody lodiček na divoké vodě plné překážek. Každý

musel mít svoji, vlatnoručně vyrobenou.

Byl to napínavý souboj, který strhl i Rampoucha s

Havranem, kterým se tento závod zdál příliš dětský.

Zvítězil JOE, ale ten se nepočítá, protože je starší. A

tak druhý nejlepší čas měl BUMLÁSEK a to bylo jeho

první vítězství.

Museli jsme využít přítomnosti Jetyho, abychom se

všichni mohli zůčastnit výletu do okolí a navštívit blízké

Roztoky. Jistě uhlídá tábor bez nás.

Náves Roztok byla blíž, než jsme mysleli. Prohlédli

jsme si památný Mariánský sloup a reliefy svatých na

podstavci. Potom jsme šli podle šipek k Potočnímu

mlýnu do údolí. Smůla. Pan mlynář právě uklidil a

přikryl náhon a kolo. Zval nás, abychom přišli až zítra

. Při odchodu jsme losovali, kdo zůstane hlídat

tábořiště. Hlásil se každý, že prý zde již byli ze školou.

K večeři jsme využili zeleninu, kterou nám tu přechozí

táborníci nechali celý kbelík. Pomocí slepičí polévky

ze sáčku udělala služba vynikající jídlo.

Jety odjel a my si udělali ve sněmovním Tee-pee malý

ohníček. Zazpívali jsme si několik písniček a rozdělili

noční hlídky.

Do půlnoci hlídal tábořiště Bumlásek s Joem. Ty

vystřídal Rampouch s Milhausem. Byl skoro úplněk a

stíny děsili naše hlídače, ale raději se drželi u stanu,

aby se měli kam schovat.

Ráno pak líčili své zážitky, jak tam na kraji lesa stála

postava v zelené mikyně a podezřívali Joea, že to byl

on. Škoda, že ho nešli vzbudit.

V úterý 9.8. měli službu Havran s Liškou. Roztápět

kamna začali v 6 hodin ráno. Kamna kouřila, komínek

studený, v jídelně plno dýmu. Snídaně – čaj černý a

chleba s Ramou a džemem - se podávala až o půl

deváté. Mezitím proběhla veselá rozcvička a neveselé

mytí. Stihli jsme uklidit i stany, co kdyby přišla

návštěva.

Potřebovali jsme dokoupit chléb a další suroviny k jídlu

a tak jsme šli do Bozkova. Hlavně jsme si chtěli

prohlédnout slavné poutní městečko. Nejprve jsme se

šli napít k věhlasnému prameni, kam chodívala kdysi

celá procesí. I nám voda chutnala a když tam dojel

jakýsi pán s kanystry a líčil zázračné účinky této vody.

Nabrali jsme si do lahví a šli si prohlédnout kostel. Věž

byla jako rozhledna dnes zavřena, stejně jako info

centrum. Tak až zítra.

Na tábořišti byl zatím uvařen oběd, špagety a čekalo

se na uzeninu. Zbytek byl hotov raz dva.

Namísto poledního klidu se připravovaly luky a šípy.

Byla totiž vyhlášena soutěž, která dvojice první

přestřelí táborový kruh až za lavičku a nedostřelené

šípy se považovaly za ztracené a již se nesměly

použít.

Nepochopitelně někteří sháněli gumu místo teťivy,

velký problém byl též ostrý nůž a tak jako první

přestřelil tu vzdálenost asi pěti- šesti metrů Joe, ale to

se opět nepočítalo. Šíp skončil daleko za potokem ve

křoví. Tak stejným lukem a teprve třetím šípem zvítězil

Bumlásek.

Milhaus svůj šíp položený na luku jen hodil a ještě že

skončil před lavičkou. Stejně bychom mu to neuznali.

Trvalo dalších 25 minut než se to dvojici Rampouch –

Liška povedlo. Další snažení už prý nemělo smysl a

tak se Havran – Milhaus smířili s posledním místem.

Navštívil nás náš nestarší člen pan Míla B. s vnoučaty.

Těm se nejvíce líbil potok a okolní les plný hub.

Vedle indiánské sauny služba udržovala oheň a

ohřívala kameny. Řezali jsme dřevo, někteří dokonce i

kaprovkou. Nářadí bylo tupé a alespoň hřebíkem jsme

trochu zvětšili rozvor zubů, čili „šraňk“.

Ostatní sháněli celty a plachty na přikrytí proutěnné

kostry chýše.

Na lopatě jsme nanosili rozpálené kameny do jámy

uprostřed sauny a obřad mohl začít. Dovnitř vlezli tři

kluci a pak polili kameny vodou z potoka. První vyběhl

ven Bumlásek, že se tam nedá dýchat a není pro páru

nic vidět. Nejdéle tam vydržel Milhaus, který kameny ulil

čtyřmi kbelíky vody. Kameny byly zcela utopeny a než

bychom je rozehřáli znovu, byla by noc. Večeře: br. kaše

s párkem.

Střídavě svítilo slunce a hned zase déšt Ještě, že jsme

měli dobrou střechu nad hlavou. Protože si kluci chtěli

udělat ve svém tee-pee na noc oheň, poseděli jsme u

něj všichni.

Byla to zde naše poslední noc, ale všichni byli tak

unaveni, že jsme hlídání přenechali Joeovi a šli spát.

Ve středu 10.8. měl službu Bumlásek s Joem. Kamna

zázračně nekouřila a čaj byl již v 7 hodin i s opečenými

vaječnými chleby a kečupem. Rozcvička , mytí a po

snídani balení a úklid. Kluci měli za úkol najít podle

popisu kapličku na hoře kalvárii, asi kilometr od tábora a

opsat tam text nad vchodem. Byli úspěšní a vrátili se

právě včas na buřt guláš, který byl k obědu.

To již přijela Dáša, které jsme předali tábor s omluvami

za nedoplněné dřevo, které jsme tupým nářadím

nedokázali nařezat.

Odcházíme ve 13 hodin k Bozkovu. Bylo to zde tak

pěkné, že se stále otáčíme a Milhaus dokonce běžel

ještě půl kilometrů zpět, hledajíc boty, nůž a mobil. Našel jen

boty a to ve svém batohu. Mobil mu přinesl Jety až za

tři dny. Nůž našel u potoka Bumlásek a Joe ho u sebe schoval do konce tábora. Stejně nás celý ten čas znervózňoval svojí vypůjčenou kudličkou kterou stále, šermoval a něco řezal.

Do Bozkova jsme nesli všechna svá zavazadla i

kanystry a vlajku. Měli jsme sraz s autem

Rampouchových rodičů a byli jsme rádi, že nám všechny

ty věci Andarovi odvezli.

Než přijeli stihli jsme si vylézt na kostelní věž a

rozhlédnout se po okolí. Byl to skvělý zážitek. V bývalé

škole jsme navštívili infocentrum a zakoupili nějaké

pohledy a průvodce.

K nádraží nás vedl Bumlásek, který znal dobře cestu,

protože sem chodívá za babičkou.

Pražský rychlík nás naložil na nádraží, které je stále

zchátralejší a Joe vyprávěl o květináčích v podobě

vagónků, které visely na stěně i s lokomotivou.

Cestou od vlaku jsme se zastavili v pekárně a Penny

Marketu pro zásoby. V klubovně nás čekal Rampouch a

teplo, protože prozíravě zatopil. Vše jsme měli provlhlé

a tak jsme sušili stavěli stany a vařili brambory se

slupkou, které si každý oloupal osolil a s máslem a

mlékem pojídal do sytosti. Ty brambory však byly

odporné chuti a najedli se jen ti, kteří neměli čich.

Spát jsme šli do dvou stanů, jen Rampouch si postavil

přístřešek, aby se vyspal pod širákem pro splnění

podmínky na odznak E.T.Setona – Woodcraftu.

Ve čtvrtek 11.8. bylo mytí připraveno v plastových

umyvadlech na lavici u plotu zahrady. Nezbytná

rozcvička a snídaně u vyhaslého ohniště. Rozdělili jsme si

úkoly a služba šla nakupovat. Havran a Milhaus začali

stavět kamna a za chvíli jim pomahal každý. Fungovala

dobře a tak se na nich už vařil oběd. Služba se chtěla

vytáhnout a tak uvařili kolínka s vajíčky. Nějak to

nepochopili a ta vajíčka zamíchali do kolínek jen tak bez

osmažení a nepomohla tomu ani lžíce nízkotučného tuku z

COOPU. Bumlásek si vzpoměl na nebezpečí salmonely a

tak jsme oběd zahrabali do kompostu.

Všichni jsme se těšili na večeři, neboť kuchaři básnili o

sladkých palačinkách s džemem a kysanou smetanou.

Postavili jsme pro kuchyň přístřešek, opravovali lavičky,

chystali dřevo na táborák.

V 18 hodin se začala roztápět kamna,pomocí všech

táborníků, protože hlad byl veliký. Do kotlíku se

namíchalo kilo prášku na palačinky a začalo se péci.

Chyběla nám obracečka, kterou jsme nahradili

dřevěnnou vařečkou.

Obracet je ve vzduchu, nešlo ani náčelníkovi, neboť

vyhazoval moc vysoko a dopadaly na stejnou, již

opečenou stranu.

Kolem našich kamen postával hlouček čekající na

placku a nyní už topil a pekl na dvou pánvích, každý.

Kuchaři nestíhali. Palačinky je náročná večeře.

Ještě za tmy ve 22 hodin napekl Milhaus dvě obrovské

palačiny ze čtyř naběraček. Ani nádobí se už nemylo.

Zítra jedeme na výlet.

V pátek12.8. Vstáváme dřív, již o půl sedmé, tak je vše

rychejší.

Neopomenuli jsme ani mytí a jdeme na vlak. Cestou

nakupujeme u HG marketu, u Vietnamců. Pití a sýr se

šunkou. Vše jistí půl paštiky Matěj na osobu. Při

horlivém

nákupu zapomínáme na nějaké sušenky.

Sklad na nádraží už je úplně rozebraný a brzy se bude

budovat slibované autobusové nádraží.

Na jízdenku Libnet jedme do Szklarska Poreba Huta.

Průvodčí nás jenom pozdravil, ale už neodbavil. A to

nám jedna jízdenka chyběla.

Sešli jsme do údolí a přešli po nové lávce potok

Kamienná. Stará sklárna již dávno vyhasla a chátrá.

Kolem se přidávají další ploty a vrata, tak nevím, jak se

tam bude chodit.

Stoupáme kamenitou cestou, kolem stánků s lákavým

zbožím k boudě u vodopádu Kamienczyk. Se svoji

výškou 27 metrů je prý nejvyšší v Krkonoších. Podívali

jsme se jen shora a dolů s vypůjčenou přilbou šel jen

Bumlásek s Rampouchem, každý za 2,50zl. Je tam

galerie

podobná té naší na Riegrově stezce nad Jizerou

Prohlédli jsme si řiditelné saně, lovecké trofeje a sbírku

radio – gramofonů. Kdo měl zápisník, dostal pěkné

razítko. Po svačině jdeme opět dolů. V areálu dojezdu

sjezdovek u dolní stanice lanovky, jsou trialové závody

na nejrůznějších překážkách. To bylo něco pro nás.

Takové skokanské věže jsou pro kaskadéry.

No, musíme dál. Kolem muzea mineralogie jdeme ulicí

1. Maja k Lešné Hutě. V prodejně jsou vystaveny

výrobky zdejší sklárny.

Fotografujeme se s Krakonošem a čerticí a míříme k

chatě VAL. Kvůli našemu fotografování se porvali dva

 psi,ale to už se noříme do nízkých kamenných chodeb,vedoucíchdo rozlehlé místnosti. Zde hoří stálý oheń a tu se odehrávají ukázky magických obřadů a zaklínání, po kterých odcházeli diváci s umouněnou tváří. Aby naši Zálesáci o něco nepřišli, pohladil je Joe také. Dlouho by se dalo prohlížet vitríny se  sbírkami drahokamů, krystalů a jantarů.

Další výstava nás čekala ještě dole hlavní silnice v

Muzeu Ziemi Juna. Zde bylo teprve nač se dívat. Leč

musíme dál. Nahlédli jsme do vytěžené „Červené

Jámy“a každý si odnesl kousek živce. Prošli jsme

nejživější částí Szklarské Poreby a zastavili jsme se jen

v I.C. a na nákup bulek do vlaku za zloté. Vlak odjížděl

za deset minut.

Cestou vymýšlíme jednoduchou večeři, kterou má

vařit Bumlásek s pomocí Milhause. Zvítězilo rizoto s

okurkou.

Po příjezdu do Tanvaldu, dokupujeme zásoby a

kvapíme ke klubovně zatopit v tábornických kamnech.

Dnes nás také čeká závěrečný táborák a Rampouch

dokončí svojí poslední zkoušku přenocování, stále na

jiném místě .

A naše členky stále nejdou, Pagoda připravena a kluci

ještě vyrábějí smolnici k podpálení.

Večeře se povedla Jen okurky bylo málo a služba na

místo červené řepy koupila červené zelí. Ale i tak to šlo.

Táborák zapaluje pochodní Rampouch o půl deváté.

Děvčata nepřišla proto, že měl Joe od Polska vypnutý

telefon ještě v sobotu odpoledne. Spojení telefonem nás

vůbec nenapadlo.

Pozazpívali jsme si, Joe dal k dobru několik historek a

nejlepší byly vtipy. Každý jich znal spoustu a těžko jsme

končili a šli spát.

Oheň hořel ještě ráno ač drobně mrholilo. Rozcvičku

jsme si nenechali ujít, ale snídani jsme si prostřeli u

stolu v klubovně.

Nejprve jsme si zabalili své věci a nechali venku jen

jídelní nádobí a mytí.

Protože se počasí stále měnilo, vybíhali jsme z klubovny

jen když trochu přestalo pršet. Tak jsme provedli jen

několik soutěží, jako hod míčky na cíl člunkový běh,

blbárnu a nerozhodné výsledky rozhodlo dlouhé světlo,

kdo dál donese rozžatou zápalku.

    1. Místo Havran

    2. místo Modrá Liška

    3. místo Milhaus

    4. místo Bumlásek

                    5. místo Rampouch

    První si mohl vybrat ze šesti věcí

Poslední měl k výběru už jen ze dvou věcí.

Rampouchovi byl předán oddílový odznak nejvyššího

stupně i když jsme poslední podmínku – týdenní

putování z místa na místo, ze stanem a stravováním na

vařiči, nebo ohni, trochu zjednodušili. Vždyť mu ještě není ani 12 let a tak i

tohle je velký úspěch. Snad dodrží i slib Joeovi, že se

bude chovat tak, aby se za něho nemusel stydět. Je to

velký závazek a věřím, že nám Rampouch pomůže v přípravách na

zkoušky mladších nováčků.

K obědu byla čínská polévka a sladká rýžová kaše.

Každý se už těšil na pořádné jídlo doma a tak po umytí

nádobí jsme se rozcházeli, nebo odjížděli ke svým

domovům.Z vybrané částky 1000,- kč jsme utratili za

všechno jen polovinu a tak si všichni odnášeli vrácených 

500,- kč

 

Hlavně ta první část táboření v tee-pee na Vošmendě, je

nezapomenutelná. JOE

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář