Jdi na obsah Jdi na menu
 


Špičák 29.1.11 Boby-saně

 

Výprava Zálesáků s boby a saněmi na Špičák v sobotu 29.1.2011

Sešli jsme se v centru sídliště Šumburk a bylo nás pět, vybaveni boby. Bylo půl desáté a my pomlouvali Bludičku, že ač se chystal a má to nejblíž, nepřišel. Když tu náhle, jako záhumenkový vlk, (odvozeno od rčení, my o vlku a vlk za humny) objevil se Blůďa ještě v bačkorách, kdy se prý jde. Tak jsme ještě chvíli počkali.

Kolem nádraží jsme si své dopravní prostředky nesli, protože byl chodník posypán. Zastavili jsme se u ústí protileteckého krytu z poslední války a vysvětlovali si, proč zde jsou rampouchy jen odspodu nahoru. Tak jako v jeskyních stalakmity. Během povídání o smyslu tohoto tunelu, stihli jich kluci polovinu ulámat.

Za nádražím se už boby daly táhnout, ale Licho znala zkratku lesem do Žďáru. Prudký výstup nám dal zabrat, ale byli jsme rázem o sto metrů výš. Na cestě jsme si museli odpočinout a napít. Protože jsme už od říčky Desné hráli bodovací soutěž, byl i zde hod sněhovou koulí do stromu. Byl blízko a tak kluci házeli přes celou šířku silnice a dívky mohli jen ze dvou metrů. Blůďa protestoval, že to nic není a na zkoušku hodil. ..A NETREFIL SE.

Tak se postupně celý den hrálo a cenu, odznáček A-TOM vyhrála Licho a na druhém místě byl těsně Pipin a ten získal sjezdařské brýle. Těsně za ním se umístila Míša a Blůďa měl jen tři body. Soutěž by pochopitelně opět vyhrál Rampouch, ale ten pomahal Joeovi s přípravou soutěží.

Mezitím jsme došli do sedla Albrechtic a při svačině si Pipin všiml poutače na bludiště ZDARMA . Schovali jsme si saně a boby u známého za garáží a šli se tam podívat. Bylo to rozlehlé a hned jsme vyzkoušeli eskymáckou honičku v uličkách. Ztratili jsme skoro hodinu, ale stálo to za to.

Na vrchol Špičáku došla první Licho a při občerstvování objevila trať pro boby. Tu si museli hned všichni vyzkoušet.

Protože byl krásný rozhled, museli jsme si vylézt na rozhlednu. To byla teprve panoramata ! Jen jsme zapoměli fotit a nikdo to nepřipoměl. Tak a vzhůru dolů. Na to jsme se těšili nejvíce. Škoda, že to trvalo tak krátce. Těch jeden a půl kilometrů jsme sjeli za pět minut.

Úsek hlavní silnice jsme museli jít pěšky, ale za Cikánkou jsme udělali spojením bobů vlak, který měl i lokomotivu. Dostali jsme se brzy dolů. Poslední sjezd, cestou nad koupalištěm, nás zklamal. Po kdysi tak využívané cestě už nikdo nechodí a pěšinka to byla úzká. Rozloučili jsme se na stejném místě u Kamelie v 15:30 h. Celkem jsme absolvovali 10 km.

Zapsal Joe

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář