Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předjarní Hamrštejn 2012

 

Předjarní výlet na zříceninu hradu Hamrštejn.

18.3.2012

Jarní teploty, sluníčko a příslib oslav a přípitků na svátek Josefů, vylákalo nebývalý počet členů Zálesáků. Bylo nás totiž 13 !

Anička-Latte, Bára-Licho, Gábina, Blůďa, Bumlásek, Capuccino, Martin, Rampouch, Pipin, David, Jumbo, Míla s berlemi a Joe.

Jeli jsme vlakem do Liberce, kde jsme přestoupili do jiného, směr Česká Lípa. Vystoupili jsme na malém nádraží v Kryštofově Údolí. Svým halasem jsme zrušili poklidnou pohodu, což nelibě nesla paní z nádražního domku, který je nyní už spíše chatou.

Cestou dolů jsme si dávali obtížné úkoly, které se daly řešit, jen všímavostí a pozorováním okolí. Tak jsme došli ke kostelíku, kde byly mimořádně otevřené dveře a my se mohli podívat na jeho oltář a lavice.

Mezitím Latte, zjistila z textu na info tabuli název potoka protékajícím údolím. Mimochodem, někteří běželi po silnici až k mostu, aby to zjistili.

Podívali jsme se do márnice, kde je vystaveno osm obrazů „tance smrti“. Jsou nově zrestaurované a je to místní pýcha. Kolem sochy sv. Václava jsme sešli ke středověkému kamennému můstku, s několikátou kopií Jana Nepomuckého. Nezbytné foto a honem na zdejší průlezky a houpačky. Vedlejší stánek suvenýrů byl hned také v obležení, ale jakmile zazvonil orloj, rychle jsme se přesunuli tam, abychom viděli třetí orloj republiky v chodu.

Po silnici jsme sešli na rozcestí na Liberec a k Andělské Hoře. My se vydali podle potoka Rokytky k Nise. Na místě těžby dřeva, jsme si rozdělali ohníčky, z nichž nakonec chvíli hořely jen dva.

Opekli jsme si každý, kdo si co přinesl a marně Joe nabízel ze zásob svých špekáčků. Oběd jsme ukončili přípitkem KOFOLY nalévané do pohárků, které kdo měl. Zahladili jsme po sobě stopy a umyli se u soutoku.

Za železničním mostem nás, čekal neobvyklý přesun přes řeku tzv. Transbordérem, který zde po povodni postavil arch. Martin Rajnyš.

Bylo to skvělé a někteří jeli i třikrát, protože dvakrát to nejde. Mezitím již někteří běželi napřed, obsadit hrad. Bránili jej klacky a kameny, že jsme je museli ukáznit. Nejprve jsme si pověděli složitou historii hradu a protože se už všichni těšili na slíbenou bojovku, rozdělili jsme se na dvě poloviny a všichni se stali dobyvateli. Každá posádka plánovala svoji strategii a severní strana si byla jista svým vítězstvím, když se tam náhle vynořil Blůďa a způsobil v řadách obránců masakr. Nevšimli jsme si totiž dřevěného žebříku, opřeného zvenčí o hradby.

Museli jsme v nejlepším skončit a jít po širokém mostě na vlak do Machnína. Byla to jen jedna stanice a tak si někteří ani nestačili koupit jízdenku dopravce Trilex. Do půl páté jsme byli doma. Však o tom pěkně napíše do kroniky Gábina.