Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podzimní Terezínka a Muchov 6.11.10

 

Výlet na Terezínku a Muchov 6.11.2010, přilákal jen opravdu věrné členy oddílu. Sešli jsme se u Domova Turistů, Bludička Licho a Šimon.

Zde máme nyní při přestavbě tomky i úterní schůzky.

Přešli jsme město a prohlédli si kašnu pod Bálovkou. Dnes by trvalo dlouho, než by se naplnila konev, s kterou se sem chodilo pro vodu.

Vyfotografovali jsme se u pískovcové plastiky, kterou věnoval podnik SEBA, v době své slávy. Vystoupali jsme až na silnici vedoucí na Hamrska a prohlédli si opravený pomník tří padlých, při osvobozování tanvaldska na konci války. Joe vyprávěl o jednotlivých obětech, ale moc to nikdo nevnímal. Tyhle pohnuté osudy, zřejmě upadnou v zapomění. Licho si spojila vyprávění o Kozákové, Kouřilovi a Zemánkovi, že se pak dotazovala, ona ta Kozáková kouřila?

Cestou jsme sbírali do kelímku smůlu a pak jsme narazili na poražené břízy a naloupali si z nich kůru. Licho a Šimon potřebují rozdělat oheň, který jim chybí pro splnění podmínek pro získání oddílového odznaku.

Pod Terezínkou začalo pršet a tak jsme si cestu zkrátili, přímo a vylezli po zdivu na vyhlídkovou plošinu od jihu. Dobře jsme udělali, neboť přestalo pršet a nad Tanvaldem se klenula krásná duha.

Do zápisníků si někteří obkreslili letopočet postavení této vyhlídky.

Setkali jsme se tam s paní, která se stará o stav Terezínky a dokonce zařídili zhotovení nových dveří do bývalého klenutého sklepení.

Schody byly zametené, ač jindy byly plné listí. Dobré to má Terezínka sousedy.

Dál jsme šli hledat číslované patníčky, dělící Desfourské panství od Rohanského. Našli jsme jich deset, ale pak jsme z linie odbočili podívat se na pracoviště kameníka.  Jakoby právě odešel od nedodělaného díla. To jsme už byli pod Matoušovou skálou, té jsme kdysi říkávali knedlík.

Na Muchově jsme se nezdrželi, protože foukal studený vítr a dešťové kapičky hnal vodorovně.

V sedle na křižovatce značených cest jsme využili staré ohniště, ale přes všechny ty přírodní pomůcky, nerozdělali naši budoucí Zálesáci na tři zápalky oheň. Proti větru jsme si udělali zástěnu a pak se už ohníček rozhořel. Opekly se buřty, jablka, brambory i rukavice. Najedli jsme se, napili a potom si prohlédli pozůstatky, kdysi krásné chaty KČT Velké Hamry. Před sestupem kontrolujeme přístřešek nad studánkou, kterou jsme postavili před pěti lety. Ještě vydrží.

Cestou se učíme dlouhou, ale pěknou básničku, kterou Licho umí, jako když bičem mrská. Bludička to vzdal hned po první sloce a nám se Šimonem to také moc nešlo.

U hornotanvaldské školy jsme se rozloučili se Šimonem a my ostatní pokračujeme dál podle Kamenice. Pozorovali jsme pstruhy, jak skáčou přes jez, ale většinou vždy spadnou zpět.

Pod železničním mostem nacházíme kámen s datem veliké povodně z 30.7.1897. To muselo být vody, Licho se bezděčně nadechla a dlouho zadržovala dech, jako pod vodou.

Odbíjela 15 tá hodina, když jsme procházeli mezi Lídlem a Penny, přesně podle plánu a v nohách máme osm kilometrů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář