Jdi na obsah Jdi na menu
 


O soví noci na Jizerce

 

Soví noc na Jizerce.

V pátek 20.4.2012 jsme se sešli na hlavním nádraží Tanvald již ve 14 hodin v počtu osmi členů. Latte, Gábina s Kristou, Pipin, Rampouch, Jumbo, Blůďa a Joe. Největší váhu jako vždy dělá pití a jídlo. Cestou zpět to bude jistě lehčí.

Odpočíváme tak třikrát do kilometru. Do kopce odkládáme bundy a svetry. Cesta se neobešla bez vzájemných přepadů, abychom využili zbraně, které sebou neseme také. Když se ta rychlejší dívčí část chtěla skrýt v bunkru u cesty, odložili jsme batohy na jedno z míst bez sněhu. K překvapení Gábiny í vylezla z pod krosny docela veliká zmije. Vyfotografovali jsme si ji a batohy si dali jinam. Dlouho jsme čekali na kluky, abychom přepadli my je. Skryti v bunkru jsme pozorovali cestu střílnou, ale nepřátelé nás obešli po silnici a tak jsme se všichni zachránili.

Kolem silnice jsou dosud vysoké mantinely sněhu z nichž sálá zima, až jsme se museli opět přiobléci. Tak jsme došli na Jizerku až po dvou hodinách chůze.

Neměli jsme ani čas na ubytování, vzali jsme si přezutí a šli do ekologického centra, kde již začalo povídání Martina Pudila o vyhlášené ptačí oblasti jizerské hory. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí, protože vše bylo provázeno promítáním s hlasy ptáků.

Přestávku jsme využili k dooblečení, pro které jsme si zaběhli do školy. Na povídání o sovách jsme přišli pozdě, ale hned jsme se zapojili. Mohli jsme si pohladit Puštíka i Výra velkého. Oba ptáci měli nějaké vyléčené zranění, pro které už nemohou sami žít v přírodě.

Před noční vycházkou jsme se stačili najíst a ubytovat ve dvou pokojíčkách školy. Po dvacáté hodině jsme se připojili  k výpravě, když šla kolem muzea na poslouchání sov do lesa pod bunkr nad Jizerku. Sněhu bylo všude spousta a tak jsme šli docela hlučně. Martin zapnul vábničku s nahrávkou Sýce a opravdu nám začal odpovídat. Blíž jsme ho však nepřilákali a navíc začalo poprchávat. Vrátili jsme se do chalup s tím, že zítra bude lépe a půjdeme se podívat na tance Tetřívků. Všichni se převlékli do věcí na spaní a šli se umýt k potoku, protože na škole dosud nemáme puštěnou vodu. Někteří to podcenili a šli tam v bačkůrkách, jako v tom filmu s tebou mě baví svět. Ještě, že jsme celou noc topili a tak vše opět uschnulo. Dlouho se do noci vyprávělo a okřikovalo, tlouklo navzájem do zdi, aby ti druzí byli tiše.

Ráno vydatně prší a tak asi Tetřívky neuvidíme. Rozcvičku také rušíme, ale když se všichni po sedmé hodině vyhrabali ze spacáků už nepršelo. Přes obvylé protesty jsme se šli k mostu umýt a pak nasnídat. Čaje bylo dost i na cestu do lahví.  Vyrážíme na malou vycházku k Pešákovně, Jeřábkovně a po naučné stezce zpět. V tišinách Jizerky a loužích kolem byly chuchvalce žabích vajíček a žab všude plno. Dokonce klouzali i po sněhu k vodě. Nemohli jsme se od nich odtrhnout.

Věci jsme měli sbalené, tak jen uklidit a vyrazit na vlak. Opět bude krásný den. Protože se sjíždějí brigádníci a Joe musí také pomoci připravit muzeum na letní provoz, půjdou naši členové na vlak sami. Doprovodí je tam kamarád ochranář, který již eskortoval jiné zločince, než naši partičku. Dopadlo to dobře a všichni jsou už po poledni doma. Na Jizerce brigáda skončila v 16 hodin a tak Joe stihl na lyžích a v tričku objet Vlašský hřeben.

Večer ochranáři otvírali hory v Chatě pod Bukovcem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář