Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Liščím táboře 2012

 

LIŠČÍ TÁBOR 22. - 27. 7. 2012

JESENNÝ - TZ Babeta

TOM Liščata z Velkých Hamrů nám nabídla účast na jejich letním táboře se zajímavým pátráním po ještěrovi, který se v okolí Jesenného nepochopitelně objevil.

Někteří místní obyvatelé jej prý i viděli a jeho stopy jsme měli najít a pomoci jej zachránit před bandity, kteří se jej snažili ulovit pro zahraniční ZOO.

Do záchranné výpravy se přihlásilo skoro 40 pomocníků, z nichž 7 + 3 bylo z našeho TOM Zálesák Tanvald : Bumlásek, Vločka, Martin, Jumbo, David, Gábina a Joe.

Rádi jsme přijali pomoc Adély, Karolíny a Marka, kteří mají v Tanvaldě chalupu a občas s námi chodí.

Vedoucí Liščat měli vše perfektně připravené, od zajištěné základny, hygieny, stravování, pomoci sponzorů, po program bez chvíle nudy.

Na místě srazu tábora v neděli 22.7. na nádraží V. Hamry se nakládaly batohy, kufry a tašky do auta MÚ, které je dovezlo na místo. Táborníci rozdělení do tří oddílů odjeli vlakem do Jesenného a pěšky se vydali na čtyři kilometry vzdálené tábořiště.

Za posledním stavením obce, jsme si všimli jakýchsi portrétů zločinných rysů, vylepených na stodole, ale to už nás zastavil „policista“ Brumta, že potřebují pomoci. Ukázal nám mapu, kde se prý vyskytují hledaní bandité a my jim máme pomoci sestavit jejich podobu pomocí skládání fousů, očí, nosu, uší a vlasů.

Zde se oddíly opět rozdělili do pracovních teamů, aby byli děti věkově vyrovnaní. Pustili jsme se s vervou do hledání a své postřehy jsme nosili v paměti ke kapitánům týmů, abychom tam sestavili hledaného banditu. Škoda, že jsme měli omezený čas. Nejlépe si vedl modrý tým Joea. Joe totiž nepochopil, že nehraje a byl tak vtažen do hry v touze pomoci, že nosil s nejmenšími členy informace také.

Došli jsme na tábořiště a poprvé jsme spatřili místo našeho pobytu. Živelně jsme obsadili čtyřmístné chatky. Každý chtěl hned spát na palandě nahoře. Ustlali jsme si a vybalili věci, které se srovnali do skříněk. Zjistili jsme, kde je umývárna, jídelna, wc a ošetřovna.

Posvačili jsme venku a dozvěděli se, že se v okolí tábora občas dají najít veliká vejce, zřejmě od tajemného ještěra. Za každé vejce slíbilo vedení 50 bodů. Ty by pořádně zahýbaly pořadím. Nastalo neúspěšné hledání, aniž by kdo věděl, jak to vejce asi vypadá. Ten den stálo na polici v jídelně. Našlo se až druhý den na okraji travnaté džungle.

Zkoušeli jsme si nejjednodušší základní uzle a protože jsme na Liščím táboře, tak hlavně liščí smyčku, jak se také říká prusíku.

Provázky jsme pak využili ke stahování větví k ohništi. Dřeva tu bylo za krátkou chvíli, obrovská hromada.

Po vynikající večeři, kdy jsme měli párky s bramborovou kaší, se připravoval zítřejší program . Seznámili jsme se blíže se všemi táborníky a zapálili náš první táborový oheň. Zazněly struny dvou kytar, rozdaly se zpěvníky a společně, zprvu rozpačitě zazpívali několik písniček. Když jsme už na texty neviděli, šli jsme po večerní hygieně do chatek. První noc byla plné vyprávění, které nemělo konce ani k půlnoci.

Pondělní ráno o půl osmé již všichni nedočkavě vyhlíželi rozcvičku, kterou vedl Ota, alias Padák.

Všichni byli seznámeni s bodovacím systémem hodnocení úklidu chatek a tak se po snídani snažili srovnat své věci co nejlépe.

Oddíly se vydali na průzkumnou cestu po okolí. Ve svahu pod chatkami jsme našli dávno nepoužívaný náhon, který nás dovedl k autobusové zastávce „U mlýna“.

Od místních obyvatel jsme se dozvěděli, kde ten mlýn stával a našli jsme i vybetonovanou nádrž, jako rezervoár vody. Po roztočení mlýna pak voda odtékala do Jesenného na druhé straně hřbetu k dalšímu využití. Naplňovala i požární nádrž z něhož je dnes využívané koupaliště. Dnes se však plní vodou ze zatopeného vápencového lomu.

Sešli jsme po silnici pod Roztoky a poprvé spatřili tok Vošmendy. Je to záhadný potok s dvěma prameny na místě zvaném v Kalifornii. Pod Bozkovem se voda ztrácí v krasových ponorech a objevuje zas vyvěračkami někdy znovu nad ponorem. Možná, že se voda dostává i do jezírek bozkovských jeskyní.

Šli jsme po proudu a došli k tábořišti na Vošmendě, které využívali tanvaldští skauti a i dnes zde byli naši známí z Tanvaldu. Pozdravili jsme se s nimi a nechali si ukázat tábor. Indiánská tee-pee viděli mnozí zevnitř poprvé. Po prohlídce jídelny, kuchyně, umývárny a sauny, zatoužili někteří po stejné romantice. O ještěrovi prý také slyšeli a ráno uklízeli velikou hromadu trusu, která se tam ráno objevila. Chtěli jsme si odnést vzorek, ale odnesla jej voda Vošmendy, kam jej hodili.

Rozloučili jsme se pokračovali po proudu k starému mostu. Zde jsme si dali svačinu a sbírali všudepřítomné houby. Ulepeni od pomerančů jsme se umyli v potoce a šli k Bozkovu po značené cestě.

Očekávaná lavička na Kubíčkově kopci už chyběla a tak jsme si odpočinuli na mezi. Dojít do Bozkova, bychom už nestihli. Otevíral se nám však zde krásný rozhled na Kozákov, Hamštejnský hřeben, Sokol, Ještěd a celý černostudniční hřeben až po Terezínku. Muchov z tohoto místa nepoznal nikdo, ani po informaci, že ty domky pod ním jsou Hamrska. Teprve v táboře se Joe dozvěděl, že se Hamrskám správně říká HamryII. Bod nezískal nikdo.

Po cyklostezce jsme v poledním žáru doplazili jsme se zrovna k obědu v táborové jídelně. Docela jsme uvítali polední klid ve stínu našich chatek.

Po klidu jsme si nabatikovali svá bělostná trika, posypáním práškové barvy a ustálili v octové vodě. Večer se budou máchat ždímat a sušit. Co z toho bude ?

Odpoledne šly teamy samostatně plnit úkoly na připravené trase. Svůj úkol si vždy vylosovali vrhem kostky a některé číslo vracelo celou skupinu zpět na start. A tak se měl z potůčku naplnit vodou vzdálený kbelík, přenášet po jedné na skládku klády, představované špejlemi, skákat jako žába, šílený had, nebo běžet ten úsek jako pes. K večeři se vrátili všichni notně znaveni, ale hned jsme tu měli zprávu, že na nás čeká u stolečku s lavičkou místní pomatenec, který ještěra viděl a ví o jeho stopách.

Šli jsme ale příliš hlučně, čehož se domorodec zalekl a utekl. Zanechl zde jen plášť, klobouk a hůl. Brumtovi však sdělil cenné informace, kde se ty stopy nacházejí. Nikdo nevěděl co hledá a tak se kapitánům hromadili spousty odpadků, papírů a placatých PET lahví. V několika nesešlápnutých byly očíslované papírky s písmeny, ovšem lahev se nedala otevřít. Zatím co kapitáni luštili zprávu, našly se další pouzdra se šiframi a osmisměrkami, na což už kapitáni nestačili. Navíc se našlo další vejce ještěra stopy po jeho hodech. Vyplivnuté drůbeží pařáty a oči z jistě většího savce!

Tma houstla a na další nalezené fotografie už nebylo vidět. Šli jsme tedy do jídelny, rozluštit ty zprávy každý tým na vlastní pěst. Fotografie ukazovala místa každému týmu jiné, odkud byl ještěr naposledy viděn.....

Večerka ukončila bádání a každému se jistě zdálo a slávě, najdeme-li toho ještěra.

Úterní ráno proběhlo v již zajetých kolejích a po snídani se každý z týmů vypravil na místa, odkud ten podivín z Jesenného pozorovával ještěra a nikdo mu to nevěřil. Tam našli všichni další indicie k další cestě. Ta byla kupodivu pro všechny stejná.

Joe dostal hlídat potok Vošmendu a nikoho za ní nepustit. Tam by se už dostali mimo herní území. Jen jeho modrý team šel dál proti proudu nschůdným terénem, ač na ně volal, aby dál nechodili. Ostatní týmy se vrátili znovu do tábora, aby si prohlédli znovu fotografii místa, kde najdou další zprávu.Joe se tedy chystal vydati se za svým týmem proti proudu Vošmendy, ale byla to hotová amazonská džungle. Tudy snad nemohly jít. Tu je uslyšel za zády jak šeptem řvou „máme to“ a utíkají k táboru proti vracejícím se soupeřům. Ti poklesli na mysli a chtěli hru vzdát. Vedli pesimistické řeči a že to nemá cenu. Zde byl Joe svědkem plamenného projevu Anety – Áňi z červeného týmu. „Přece to nevzdáme Hanka (naše vedoucí) nám věří, jak bychom vypadali“. Po další debatě se rozhodli, že se spojí a modrému týmu to nandají.

Modrý tým Džouvíků totiž našel místo podle fotky a hlavně podle informace, že to místo jistě znají a že už tam byli. Našli pouzdro se zprávou, aby šli do zeleného domečku se stolečkem. Pochopili to, a pouzdro vrátili do úkrytu a nenalezitelně zahrabali šiškami a klacky.

Za to byli diskvalifikováni jako celý tým i když to způsobila prý jen Viki v touze vyhrát. To se přece nedělá. Ostatní z týmu na to měli dohlédnout a ne zběsile utíkat k cíli.

Aby si všichni zapamatovali, co je to tým a boj o společnou věc, zasedli k obědu a dlouhou stuhou jim byla v týmu přivázána ruka se lžící. Tak se jedla polévka. Pro další jídlo i pro čaj ba dokonce na záchod, museli jít všichni.

Vyzkoušeli si to všichni i ti kteří dnešní soutěž vyhráli.

Odpoledne jsme šli do Jesenného na koupaliště. Vzali jsme nafukovací míče a branky a řádně jsme si jich užili.

Snědli jsme svačiny dostali i nanuky. U vody chutná.

Po večeři jsme vyráběly fakule, neboli pochodně k zapálení slavnostní pagody, která již byla připravena. Tavila se smůla sháněly pruhy látky a tyče na něž jsme hořlavou látku připevňovali. Mytí nám proto trvalo déle.

Večer se už tolik nevyprávělo.

Každé ráno rozcvičku oživoval Brumta svými převleky a dnes dělal neadrtálce. Na tahle vystoupení se cvičící vždy těšili. Pak se po umytí sešli u bodovací tabulky a sledovali křivku grafu, jak na tom týmu jsou a jak mají dnes přidat v úklidu svých nor na Liščím táboře.

Dnes ve středu jdeme na výlet. Čeká nás archeolog na zřícenině hradu Nístějka.

Vyrážíme s balíčky místo oběda směr Roztoky u Semil. Spojili jsme se oba oddíly starších. Po modré přes Buč s častými zastávkami ve stínu, když se nějaký ukázal. Prošli jsme Vysoké a na oběd zalehli v parku za divadlem.

Joe vyloudil v kuchyni cibuli a jaký to byl o ni zájem! Odpočinuli jsme si a kolem Márinkova kříže se vlečeme k Dykově skále. Odtud společně, hrajíc obdobu schováme se na tři, přicházíme k hradu Nístějka. Zde nám vědec oznámil, že kolem jsou dosud nevyzvednuté vykopávky a máme možnost získat pro tým nějaké mince. Jako když do slepic střelí ! A už se hlásily nálezy a další úspěchy.

Jako úkol měl archeolog pro nás připraveno geologickou „kimovku“, Tým si měl zapamatovat názvy nerostů u vzorků a potom je z a hradním příkopem znovu k těm vzorkům napsat. No, modrému týmu se nedařilo.

Po prohlídce hradu odcházíme mlýnskou cestou k Vysokému. Došli jsme v čas. Jen si někteří zašli do obchodu nakoupit, začal liják a blesk stíhal hrom. Do toho dojel koloběžkář z Jablonce na své krýté koloběžce zvané Káravan.

Do tábora jsme jeli autobusem, ač již bylo po dešti a už jen lehce mrholilo. Byl krásně svěží vzduch. Honem ještě vyfotografovat na společnou fotku v nabatikovaných tričkách a slunce zapadlo.

Táborák dnes opět nezapálíme i když nám pagodu přikryli igelitem. Kolem jsou hluboké louže.

Dnes se myjeme obvzlášť důkladně a na spaní se přímo těšíme. Po večerce všude klid krom chatky č. 4.

Jako obvykle Gábina. To už má výstrahu!

Ráno ve čtvrtek je opět krásně a vše vysušeno. Máme namířeno na další hrad Navarov. Vyrazili jsme dobře, ale opět nás zarazily houby. Odpoledne příjde do tábora mykolog a poví nám něco o houbách. Tak sbíráme vše co vidíme včetně chorošů a lišejníků.

 

Po obědě se skutečně až z Prahy dostavil Aleš Vít s košíkem a houbařskou holí. S hromadami houbové hmoty na stolech si věděl rady a poutavě nám o každé z nich vyprávěl. Rozplýval se nadšením nad rosolovitými vejci, z nichž později vyrostou známé páchnoucí Hadovky smrduté. V mládí jsou však velice chutné. Ukázal nám rozdíl mezi Muchomůrkou Růžovkou a Tygrovitou. Popsal druhy Ryzců a co pod jakým stromem roste. Překvapivě všichni vydrželi dychtivě naslouchat. Bylo to moc poučné.

Zbytek odpoledne byl sportovní den vedoucího tábora a rozdělili jsme se podle věku do čtyř družstev. Olympiáda byla plna netradičních disciplin, házení kroužků, chůdy, člunkový a překážkový běh, skákání v pytli a potápění. Vítězové obdrželi medaile a sladké odměny na večerním nástupu.

Po večeři přijela dvě auta, plná po zuby ozbrojených kamarádů náčelníka Brumty. Na dnešek totiž byla domluvena ukázka přepadu tábora a vozidla gangsterů. Nejprve nám předvedli své cvičné zbraně a pomůcky ke své ochraně. Každý si pochopitalně chtěl všechno vyzkoušet a osahat. Všetečné otázky nebraly konce.

Po úspěšném zneškodnění mafiánů, kteří skončili v poutech před svým autem, jsme si šli k lesu. Zde si mohl každý zastřílet a někteří dokonce zasáhli i cíl.

V pátek jsme připravovali pro nejmladší oddíl dětí cestu pohádkami a protože odešli z tábora na Roztocký mlýn, mohli jsme chystat převleky, kostýmy a malovat kulisy, terče a další potřeby podle toho co si kdo vymyslel.

Po obědě jsme se šli vykoupat s obrovským nafukovacím nesmyslem, který jsme pochopili až po vhození do vody. Byla to atrakce, kterou loudili vyzkoušt i místní děti.

Jako loď to uneslo celý oddíl, dalo se to převrátit i s vedoucím, udělat z toho kolotoč nebo v tom nastojato šlapat jak veverky. Ani jsme nevyzkoušeli všechny možnosti toho nafukovadla. Málem jsme přišli pozdě na večeři, ale báječně vykoupaní.

Zatím co se oddíl nejmladších zabavil v jídelně, ostatní vytahovali ze skrýší připravené pohádkové převleky a rekvizity. Rychle jsme se rozmístili na trase do údolí Vošmendy a nachystali své stanoviště s pohádkovými úkoly. Bylo jich čtrnáct a na každém nejméně dva poředatelé. V nejlepším nás však zastihl soumrak a tak jsme tam svítili baterkami, což mělo pro předškolní táborníky určitě své kouzlo. Za úspěšné splnění úkolu dostávali krom razítka i sladkou odměnu.

Na začátku stáli kováři, u nichž si museli přibít podkovu, Mrazík, Nastěnka, vojáci, Dědeček, Andělé života a smrti, Vodník, Víly – rusalky, rytíři, Liškodlaci, Poustevník, Ježibaba, čerti...a další příšery v tom nočním šeru vypadaly zvláště hrozivě.

Nakonec jsme vše uklidili a společně se vraceli do tábora. Po umytí jsme si zahráli v jídelně napínavé BINGO pro velký úspěch dokonce dvakrát.

Po večerce byl nápadný klid a ticho, protože den byl dnes opravdu náročný a hlavě proto, že upovídaná Gábina byla z chatky č.4 přestěhovaná na samotku nevyužívané marodky. Měli jsme to udělat už dřív.

V sobotu se objevila nová stopa hledaného ještěra, že bychom jej přece jen našli ?

Cesta vedla do údolí k provázku, podle něhož jsme se museli dostat přes překážky poslepu na pokračování vyznačené trasy. Byla zde kontrola znalosti vázání uzlů a rozlišení jedlé Růžovky od jedovaté Muchomůrky Tygrované. Zde se nám oddíl rozdělil a nemohl se dohodnout. Do dvou sloupců se podepsali pod jedovatá – jedlá zastánci svého přesvěčení, ale nebylo to nic platné. Jen tři byly podpisy na straně, kde by se byli otrávili, ale protože tam byla i Gábina, vedoucí modrého teamu – tak jsme tohle nevyhráli. Další úkol byl napsán morseovkou a nebýt Tomáše a jeho zápisníku nevěděli bychom co máme dělat dál. U nedalekého stromu jsme našli skořápky ještěřího vejce, což značilo, že jsme blízko cíle. Dál se ovšem muselo jít v tichosti a kdo promluvil, odepsal teamu minutové zdržení. Ještě že to bylo jen k další zprávě na kopci a tam jsme dlouho luštili co znamenají čísla a už, už chtěli roztrhnout obálku s nápovědou. Konečně Gábina napsala řadu písmen abecedy a očíslovala si je. To už nás doháněl druhý tým a my ve spěchu přečetli jen začátek: „ke stromu na konci cesty...“ a už tam utíkali. Úkol však zněl KE STROMU …..NAMĚŘIT AZIMUT.

Tak to nám zbrklým, také nevyšlo.

V cíli čekal Brumta a na stromě visely portréty známých banditů a nápis, přišli jste pozdě.

Rozházené propagační materiály cizích zoologických zahrad dávaly tušit, kde asi ještěr zmizel.

Věděli jsme, že další team za námi vyrážel za čtvrt hodiny, stopovali jsme, oč bude v cíli dřív než my.

Přišli za námi za 13 minut a to prý vyráželi za námi až za dvacet minut. No, na vítězství to nebude.

Abychom nepřekáželi, odcházíme podle azimutu k táboru, těžko průchodným údolím Vošmendy. Ještě, že byl přes potok padlý strom.

Zatím co se propočítávaly výsledky celé soutěže, chystali jsme po obědě při poledním klidu vystoupení k táboráku před rodiči. Mají totiž dnes přijet.

V průběhu hry každý střádal táborové penízky a dnes bylo poslední vyplácení. Každý přepočítával své jmění a těšil se co večer nakoupí.

Vedení tábora s nevšední pílí oslovil tolik sponzorů a firem, že se tu sešlo sladkostí, hraček, knih, sportovních, cyklistických a tábornických potřeb, že se dostalo na každého.

Opět začalo pršet a začali přijíždět i rodiče. Sešli jsme se tedy v jídelně a tam jsme předváděli svá vystoupení. Zasoutěžili si i dospělí a skákali v pytli o nevšední ceny. Večeře pro dva při svíčkách, (na talíři paštika a dvě svíčky), Prohlídka zámku, (škoda, že jen visacího) a cesta kolem světa ! (k tomu přinesl Brumta školní globus.)

Venku už nepršelo a my motykou vypustili kaluž kolem ohniště a konečně pomocí rodičů oheň slavnostně zapálili.

Když se rozhořel, otevřeli jsme jej pro opékání buřtů.

V jídelně se zatím připravoval obchod, kde si jako první mohli nakoupit vítězové z červeného týmu. Druhé kolo patřilo zeleným Limetkám, ale i poslední modrý tým mohl vybírat z mnoha užitečných věcí.

Postupně ubývala kupní síla táborníků a náhle byla obrovská sleva. V dalším kole VŠE ZA 5 MINCÍ.!!! Když už nikdo neměl ani pěťák, nastal kolotoč, kdy si každý mohl vzít jednu jakoukoli věc.Odměny se rozebraly do posledního bonbonu. K tomu každý dostal tašku s dárky od libereckého kraje, knihy, čepice....

Nedělní ráno, poslední den, balíme uklízíme, loučíme se s tábořištěm. Někteří táborníci odjeli již včera, pro jiné přijíždí auto ještě dopoledne. Uklízíme chaty i za ně, abychom předali tábořiště v tom nejlepším pořádku.

Dáváme si ještě svačinu a řízek mezi chleby, máme jako oběd na cestu.

K vlaku nás jde mnohem méně a možná právě proto ukázněněji. Po vystoupení z vlaku se loučíme, vyřizujeme formality vracení potvrzení a pojištění.

Byl to týden plný vzruchu, napětí a neustálé činnosti.

Díky Mončo, Brumto, Hanko, Padáku a Jety. JOE

 

A tohle napsal Brumta na stránky A-TOM:

 

ˇ

Liščí letní detský tábor

 

V sobotu 22.08.2012 dopoledne si výpravčí v žst. Velké Hamry moc klidu neužil. Ne že by nastala nějaká porucha čí výluka, ale to rodiče předávaly své ratolesti na letní tábor pořádaný naším oddílem. Tábor se konal na TZ Babeta u obce Jesenný. Účastnilo se ho 32 táborníků, což z maximální kapacity tábora 40, bylo překvapivé a úžasné. Kromě všech „liščích“ vedoucích se k nám přidala kuchařka Katka a vedoucí spřáteleného oddílu TOM Zálesák Tanvlad Joe.

Po vystoupení z vlaku nás čekala cesta k tábořišti plná povídání a seznamování se. Zanedlouho jsme měli malou přestávku na koupališti v Jesenném, kde jsme pojedli sváči od maminek. Počasí na koupání nebylo, ale zvídavý Joe musel okusit teplotu zdejší vody alespoň rukou. Když jsme vyšli z města na polní cestu, stál již opodál Brumta. Řekl nám, že se v okolí objevilo několik banditů (děkuji Hope), kteří se snaží nalézt neznámého ještěra. Vzhledem k tomu, že se účastníme expedice, která má za úkol ho vypátrat, jsme to samozřejmě nemohli dovolit. Dozvěděli jsme se, že zde v okolí byly viděny jeho stopy a místním lidem mizí domácí zvířata. I v novinách o něm byl článek, každý z nás ho četl.

Aby se nám lépe pátralo, rozdělil nás Brumta do tří týmů. Později jsme si vymysleli i názvy a to : Limetky, Džouvíci a Červený tým. Abychom se lépe rozpoznali, rozdal nám barevné šátky. Ty mnozí z nás nosili neustále u sebe … občas se však i nějaký ztratil. Potom jsme se podle mapky rozeběhli do okolí, a hledali. Všechny bandity se nám však najít nepodařilo. Nic se nedalo dělat a tak jsme pokračovali dále.

Táborová základna do poslední chvíle nebyla vidět. Když jsme však prošli vstupní branou, většina z nás se vrhla k chatkám, které jsme v mžiku rozebrali a začali si vybalovat. Pak nám oddílový vedoucí ukázali tábořiště a vysvětlili pravidla. Netrvalo to dlouho a neposedný Joe začal brát do ruky sekeru, pilu, provazy a lana. To mu také vydrželo po celou dobu tábora. Učil nás různé uzle, druhy ohnišť, jak zacházet se sekerou a pilou. Odpoledne přišlo na řadu batikování triček. Ta jsme se snažili barevně sladit s barvou týmu. Na prvním i každé dalším večerním nástupu nám vedoucí vysvětlili, co se bude dít druhý den. Sdělili nám výsledky celotáborové hry i jiné důležité informace. První večer jsme zapálili táborák, zazpívali si s kytarami a pak šli spát. Těm nejmenším Monča s Havranem přečetli pohádku na dobrou noc. Jak dokázali udržet knihu v rukách po vyprání a vymáchání 40 trik, to nevím.

Každé ráno nás probudila borlice, po které následovala rozcvička vedená Padákem. Měli pravdu, je to sportovec a nedá se utahat. Cvičili všichni i stále usměvavý Havran, Joe, Brumta, který přicházel každý den v jiném převleku. Vystřídal jich několik, od nemluvněte po neandrtálce. Jen Kačka již vařila, aby uspokojila naše věčně hladová bříška a Monča připravovala léky a začínala uklízet.

Byl pro nás připravený dopolední, odpolední a večerní program, který jsme trávili různě. Poznávali jsme okolí, hráli hry, sportovali, učili se tábornickým dovednostem, tvořili jsme lapače zlých snů, koupali jsme se na koupališti, kde jsme si mohli vyzkoušet nafukovací atrakce, navštívil nás Airsoftový tým MAU-11, učili jsme se poznávat houby s JUDr. Alešem Vítem, seděli u táboráků, připravili pro první oddíl noční pohádkový les a samozřejmě hledali ještěra.

Hned první den jsme zjistili, že přijít na stopu chce velké štěstí. Po usilovném dosažení cíle na nás čekal houbař, který slyšel o starci, jenž ještěra viděl. Brumta starce vypátral, tak jsme za ním vyrazili. Byl to podivín. Místo toho, aby si s námi popovídal, se schoval a vše, co jsme potřebovali vědět, zašifroval. Ze zprávy pak vyplynulo, že máme nalézt místo, které bylo na fotografii. Tu jsme získali spolu se zprávou. Místo měl každý tým jiné a na něm pak byla další fotografie…hádanka…fotografie. Hledání stop je velmi těžké. Nakonec jsme objevili v jakémsi hnízdě velké vejce. Po několika dnech nalézání pouze malých vajec a pařátků, konečně pořádný objev.

Prozkoumat nedalekou zříceninu hradu Nístějka se nám také vyplatilo. Stopa ještěra tam sice nebyla, za to jsme zde našli mnoho minc í, které sbíráme už od prvního táborového dne. Vědec Yetti, nám ukázal různé minerály a horniny. Badatel toho musí znát mnoho. Když došli peníze na další pátrání, museli jsme přilákat sponzory. Jak jinak než sportem. To se nám podařilo, proto jsme mohli pokračovat dále strastiplnou cestou. Na ní nás čekaly různé úkoly, které nás dovedli až k ještěrovi. Nastalo však zklamání, místo ještěra jsme našli jen spoustu prospektů ze ZOO, které tam zanechali banditi. Na jednom z nich byl dokonce ještěr již vyobrazen. Měli jsme je odhalit hned první den…

Večer při našem táboráku je jasné, že se tábor chýlí ke konci. Druhý den odpoledne přijeli rodiče , pro které jsme připravili zábavný program. Měl ho vymyšlený i Brumta, ale kvůli počasí se nedal realizovat. Během ohně, při kterém jsme s rodiči opékali buřty, začali vedoucí nanášet různé krabice do jídelny. Proč, jsme ještě nevěděli.

Pak vedoucí odpískli poslední večerní nástup, kde byl vyhlášen vítězný tým – Limetky. Předali se diplomy a drobné odměny. Monča za pozoru ostatních sundala vlajku, což bylo oficiální ukončení tábora. Místní táborová banka vyplatila všem jejich finance. V jídelně už byly připraveny ceny. Podle umístění týmů v celotáborové hře jsme pak přistupovali k cenám a nakupovali. Už víme, proč příště mince získávat a proč se snažit vyhrát. Částky se postupně snižovali, až na konec bylo vše zdarma.

Po poslední snídani začalo otravné dobalování a ještě otravnější uklízení. Přišlo loučení s táborovou základnou a kamarády, cesta tentokrát z kopce na vlak a jízda domů. Přivítali jsme se s rodiči, kteří se posledního večera nezúčastnili.

Vzhledem k tomu, že nejen podle mě tábor dopadl dobře, rozhodli jsme se příští rok ho pořádat na stejném místě a na čtrnáct dní. Děkuji všem táborníkům, byli jste super. Děkuji vedoucím za perfektní spolupráci, kamarádům Aleši Vítovi, Yettimu a MAU-11 za pomoc s programem.

Veliké díky také patří městskému úřadu ve Velkých Hamrech za všestrannou pomoc, všem sponzorům, kteří jsou uvedeni na www.liscitabor.com. Především pak Zdeňku Vedralovi – textil-papír-hračky-sport a Martinu Dolečkovi s Ivou Melicharovou – IMD fólie. Ti nám sponzoring sami nabídli a ještě pomohli s odvozem bagáže a materiálu. Takováto spolupráce velmi potěší. Děkuji.

 

Za TOM Liščata Jiří Martinek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář