Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na přehradu, která se protrhla.

V sobotu 22.9.2012 pojedeme z hl. nádraží Tanvald, vlakem v 9:40 h.  Sraz do půl desáté u pokladny ČD.   Protože jedeme směr Smržovka, je možné do našeho předního vagónu vlaku přistoupit na  zastávce, nebo Smržovce Dolní nádraží. Po přestupu na Smržovce, vystupujeme až v Josefově Dole.  Přes Mariánskohorské boudy dojdeme na Protrženou přehradu. Po její prohlídce, pokračujeme desenským hřebenem na Novinu a do Tanvaldu přes  Desnou.  Zastavíme se u studánky Dobrá Voda, nabereme si do lahví a podíváme se, nepotřebuje-li vyčistit a upravit.  Nezapomeňte si: Dobré boty,  vhodné oblečení, větrovku, pláštěnku, čepici, šátek, svačinu v krabici, do které můžete dávat nalezené houby. Lahev pití, ovoce.    25,-kč na jízdné, průkaz s fotografií, nůž, KPZ, zápisník.        JOE

Účast byla minimální. Ještě, že Kája a Marek Bejvlovi měli sebou velikého psa.  Tak jsme byli čtyři. Na Mariánskohorských boudéch, jsme se nasvačili a zahráli na zavěšená dřeva která měla každá jiný zvuk. Zastihla nás tu taková mlha, až jsme málem zabloudili. Ta mlha nás doprovázela, až na bývalou přehradu.  Prolezli jsme odtokový kanál přepadu. Dole nad  Bílou Desnou, nacházíme pouzdro Geokešky. Podepsali jsme se a vyměnili kus za kus něco z pokladů. Nahlédli jsme do vypouštěcího tunelu z obou stran, ale prolézt se nedá.Jdeme tedy přes novou lávku.   Z vyhlídkové plošiny jsme téměř k známé  věži nedohlédli.  Podívali jsme se k mříži štoly směr Souš.  V kilometrové dálce jsme viděli malé světýlko - druhý konec tunelu.  Loni byla na místě hostince umístěna pamětní deska, ale svačit se v  těch rozvalinách nedalo. Najedli jsme se u lovecké chaty Teřevka.  Z obavy, abychom v té mlze nezabloudili, jsme místo po desenském hřebeni šli údolím dolů.  Pod bývalou úpravnou jsme dojedli a dopili svačiny a vyrážíme stoupající stezkou na Mariánskou horu.  Vyšli jsme zrovna u kameného schodiště. Těch schodů je prý, jako dnů v roce,  365.  Za Mariánskou Horou odbočujeme podle šipek loveckým chodníčkem ke skalní věži, kde je vrcholová knížka horolezců.  Cestou stále sbíráme houby a už jsme v sedle Albrechtic. Traverzujeme Špičák avycházíme v Jižním sedle. Odtud už je kousek ke klubovně a doma jsme ve čtvrt na šest , v podvečer. Ušli jsme 14 km a i když to na déšt vypadalo, vůbec jsme nezmokli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář