Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na kolech za doktorem Kittlem 8.5.2012

 

Na kolech k doktoru Kittlovi za Černou Studnici. Úterý 8.5.2012

 

Sraz byl v 9 hodin u radnice pro tanvalďáky a tak zde čekali i cyklisté z nejspodnější části města. Jumbo a Gábina . Počkali jsme ještě pět minut na Capuccina a Pepu. Zajeli jsme na známou křižovatku na šumburské sídliště, kde byl začátek naší cesty. Zde již čekal Rampouch bez přilby, pro kterou se honem vrátil, Blůďa, Pipin, Latte a brácha Martin. Tak nás bylo s Joem deset.

Seznamujeme se s trasou a upřesňujeme pořadí jezdců. Ještě poslední kontrola výzbroje a vyrážíme. Výkonost je silně rozdílná a v kopci kolem pekárny jsme se roztáhli na půl kilometru. Ještě, že jedeme po chodníku.

Na křižovatce na nás všichni čekají a Jumbo naříká na bolavé koleno. Litujeme ho a protože odtud bydlí jen třista metrů, vrací se domů. Ujel s námi i tak 3 km.

U pomníku obětí konce války se zastavujeme, protože se zde má za chvíli pokládat věnec a stojí zde náš známý Ivan Sedlák v skoro skautském kroji a s vlajkou, kterou po dobu války schovávala u sebe doma Věra Kozáková.

Kladečů věnců jsme se nedočkali a tak jedeme dál. Odpočinuli jsme si až u kostela na Hamrskách. Posvačili, pomlsali a napili jsme se a strmou zkratku raději kola vytlačíme. Na konci Hamrsek, je málo komu známá rozhledna Tylínka, ze které je prý vidět i Sněžka. Výstup na ní je sice jen po zutí v ponožkách, ale zkusili jsme štěstí. Doma byly jen nájemkyně, ale domácí jim nedal klíč.

Za Zbytkami konečně odbočujeme do terénu, po trase závodu MUCHOVMAN horní beranskou cyklostezkou. Cestou marně hledáme na větvi buku kabel, který označoval, že zde se odbočuje dolů k pomníčku zmrzlého Vládi Pemla. Nenašli jsme jej a čelo peletonu se zastavilo až pod druhém z pomníčků F. Mužíčka. Stejně jen proto, že Pipin píchnul přední duši. Neměli jsme však klíč č.15 a tak řešíme jak pomoci. Naštěstí měl Capuccino pěnu na rychlé opravy duší, ale nikdo nevěděl, jak se ta moderní věc používá. Vyplácali jsme celou bombičku a dojeli jen na začátek obce Krásná. Zde jsme si vypůjčili nářadí a během tří minut byla oprava hotova.

Ostatní šli zatím po domluvě mobily do muzea, kde jsme je vzápětí dohonili. Koupili jsme si společnou vstupenku, která by jednoho jinak stála 20,- kč. Muzeum bylo rozšířené o další místnosti a i o archeologickou expozici o lomu neolitických nástrojů. Nová byla i tajůplná pracovna záhadného doktora Kittela.

Paní pokladní nám poradila, že se dá otevřít a prohlédnout i „Burk“, původní to dům doktora Fausta. Při prohlídce napadlo naše střelce, že by se tu mohla provést střílečka, oblíbená to hra našich členů. V označené „kulturní památce“, to nebyl dobrý nápad. Navíc Pipin oznámil, že má opět práznou přední pneumatiku. Opět jsme sháněli klíč a po ponoření duše do žabincem porostlého rybíčku jsme zjistili, že tam jsou díry dvě, jak bývá při cvaknutí ráfku podhuštěnou duší o kámen. Joe má všude známé a tak nám pan Hujer půjčil nářadí a můžeme jet dál. Při sjezdu jsme se opět roztáhli a vedoucí jezdci minuli odbočku ke Kozí farmě Pěnčín a zastavili se až nad Hutí. Už jsme se nechtěli vracet a tak jedeme do Zásady a zastavujeme se až na Šizovně, abychom posvačili u chaty Rampouchových rodičů. Po odpočinku jedeme k Hamrskám se zastávkou u slunečního domu arch. Lhoty. Jsme opět u kostela a čeká nás sjezd až domů. Joe nabádá k opatrnosti a hlavně k rozestupům. Na místě srazu pro nás poslední připravili ti rychlí Rampouchem narežírovanou hromadnou bouračku, kde leželi cyklisté na hromadě kol. Dobrý fór, jen kolem jedoucí auta málem volala sanitku.

Domů jsme dojeli ve zdraví a ujeli 30 km. Joe

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář