Jdi na obsah Jdi na menu
 


Drábovna 24.11.07

2. 12. 2007

Drábovna naše nejbližší pískovcové skalní městečko.

 Sobota 24.11.2007

 

Nastalo po mrazivých dnech oteplení a tak jsme vyrazili na Malou Skalu

do teplých krajin. Kuba Andar - Rambo, Matej Andar - Rampouch, Daniel Kočí - Dan, Václav Kočí - Vašek, Tomáš Chlopáň - Tom,

Jan Dušek - Kamzík, Jiří Dušek – Bunkrolog, Josef Kuna - Joe.

a tak nás bylo, když jsme se sešli s kamarády z Jablonce, osm členů.

Vyšli jsme z obce po modře značené cestě, přes most nad řekou Jizerou

a vydali se vzhůru za penzionem Kavka. Les zde je stále ještě po vichřici polámán, ale už jej i v sobotu řežou a srovnávají.

V Záborčí jsme si nabrali u místní pumpy vodu a došli na křižovatku s červenou značkou. Zde jsme cestu opustili a terénem, neboť cestička pod sněhem nebyla vidět, došli ke skále SLON. U něho je velmi zajímavý skalní útvar, v pískovcích nevídaný : SKALNÍ HŘIB , spíše Pýchavka.

Odtud přes údolí k jezírku u Lizu a pak přímo do campu pod ČAROVĚJNÍKEM, který však již na té borovici nebyl. Kemp však ano

a tak jsme si udělali ohníček abychom si uvařili čaj. Pochopitelně se na něm opékali i buřty. Po obědě jsme se šli podívat ke známému kempu

u desetníku“, který však už byl zlikvidován.

Kolem „Jeřábové skály“ původně VOCHO, jsme sešli dolů k vodojemu na Bahnách a po vrstevnicové cestě došli k dalšímu, „u dřevěného žlábku“.

Vzhůru hřebínkem ke kempu ARBORETUM a dál spletí skal na značenou cestu. Ta nás dovedla na zbytky středověkého hrádku DRÁBOVNU.

Sněhu zde bylo dost a Vašek zapadl nohou do zaváté pukliny, naštěstí jen po koleno. Po fotodokumentaci,pokračujeme na vyhlídku nad Jizerou. Kupodivu byl daleký rozhled a tak jsme si popisovali: Vyskeř, Trosky, Tábor, Kozákov a vidět byly i Krkonoše. Čeká nás však TOKAITO ve slepém údolí za balvanem s nápisem MEMENTO.

Prozkoumali jsme s baterkami obě jeskyně a vydáváme se k vlaku.

Kamzíci se s námi loučí a míří na Jablonec. My se ještě myjeme v teplém prameni na břehu Jizery a jdeme se podívat na lanové centru. Je pěkné !

A tak nám o dvě minuty ujel rychlík z Prahy, který obvykle mívá zpoždění. Popojeli jsme dalším vlakem ´, ale jen do Žel. Brodu, kde jsme měli hodinu a čtvrt čekat na další spoj. Hlásili jsme toto neštěstí domů, aby s tím počítali. Pan Andar se rozhodl nám pomoci a vydal se pro nás autem.

Kluci se zatím občerstvovali v automatu takovou rychlostí, že Rambovi natekla Rampouchova čokoláda do polévky. Přesto chutnala dobře.

Ani jsme se nestačili naučit nové hry a už jsme byli všichni v Tanvaldě.

 

Náhledy fotografií ze složky


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář