Jdi na obsah Jdi na menu
 


Balóny a muzejní noc 2011

 

Na muzejní noc na Jizerce, přes Příchovice na kolech.

 

Po projetí cyklostezky Járy Cimrmana jsme se sešli odpoledne až ve dvě hodiny na Šumburku. Opět zde byl Rampouch, Blůďa, Pipin, Joe a nově přijel i Bumlásek.

Díky panu Andarovi, který nám odvezl batohy na Jizerku jsme lehce vytlačili kola na Příchovice. Zde měl být večer položen základní kámen k Majáku Járy Cimrmana a jeho muzeu. V té souvislosti zde měli vzlétnout i horkovzdušné balony. Zatím zde byl jeden a dostali jsme samolepku na památku. Za to jsme se vyfotili u koše, jako vzduchoplavci.

Opodál připravovali model Majáku, který zde má příští rok stát. Projektoval jej architekt Martin Rajnyš.

Z Příchovic na Jizerku to bylo skoro po rovině a dojeli jsme tam před šestou hodinou. V našem pokojíku se již někdo usadil, ale vystěhovali jsme jej. Ubytovali jsme se a rozdělali oheň, abychom se navečeřeli. V osm hodin se před školou řadil průvod masek a ani Zálesáci nezůstali pozadu. Joe šel za kuchařku, Bumlásek byl Lochneska a ostatní si vzali alespoň čepice s kuními oušky. Průvod byl lanpionový, ale ještě bylo moc světla. Cestou nás kousaly malé mušky, proti nimž nebylo obrany. Po převlečení jsme se šli ještě podívat na soutok Jizerky a Jizerou. Po západu slunce už mušky ani nekously. Bumlásek se prý takto dostal poprvé do Polska z čehož měl radost. Jistě tam však už byl na lyžích, aniž by o věděl.

Do muzea jsme došli se soumrakem ve 22 hodin. Jen jsme se umyli hned se šlo spát. Byl to rušný den.

Ráno jsme se tiše vytratili na kolech ke kříži pytláka Hennricha. Na Malé Jizerské Louce však Bumlásek píchl zadní duši. Kluci neměli zájem naučit se, alespoň díváním, jak tento defekt opravit. Pořád chtěli jet dál. Joe jim tedy popsal cestu kde odbočit, kde odložit kola, aby mohli dál a kudy jít pěšky. Oprava trvala pět minut a když jsme doháněli naše nedočkavce, uvědomil si Joe, že tu je ještě jedna cesta „Bahenka“ o které jim neřekl. Podle stop pochopitelně odbočili tam. Naštěstí se již část vracela, že to dál nejde a chyběl nám jen Blůďa, kterého jsme mobilem navedli zpět.

Za chvíli jsme byli u Hennricha, který byl před 14 ti dny obnoven. Dali jsme dohromady historku jeho příběhu a vrátili se ke kolům. Jízda zpět byl spíše závod a kluci pak čekali na naše pomalejší kola u školy. Padesát metrů od cíle, zrovna proti horské službě, spadl Bumlásek z kola na pískové cestě.

Podle nářku to vypadalo na klíční kost a tak se jej ujala horská služba a ošetřila jej. Než jsme uložili kola, bylo po zlomenině a Bumlásek byl zázračně vyléčen.

Naobědovali jsme se a začali s problémy balit. V poledne opět přijelo auto pana Andara a odvezlo nám věci do Tanvaldu. Zlatá to pomoc. My pak mohli lehce jet až nad Smědavu a Soušskou silnicí domů. Naštěstí jsme dojeli ve zdraví, ač drobně mrholilo.

Včetně Cimrmanovy cyklostezky jsme za víkend ujeli na kolech 65 km a k tomu 8 km pěšky. JOE

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář